11. 7. 2022
Náš čas se pomalu chýlí ke konci. Jestli v následujících dnech nezrušíme kletbu Kalypsina pokladu, stihne nás hrozivý trest. Stejný jako posádku Bezstarostného korzára. Musíme si na naší plavbě trochu pospíšit...Dopoledne jsme strávili jako obvykle, po obědě jsme si trochu odpočinuli a pak už jsme pokračovali v plavbě. Podle mapy nás dnes čekala výprava k Sirénám. Tyto dávné bytosti svým neodolatelným líbivým zpěvem lákají piráty i námořníky k břehům svého ostrova. A ti chudáci, kteří se nechají líbeznou melodií nachytat, pak ztroskotají na útesech kolem ostrova. A při takovém ztroskotání by bylo jen shodou náhod, kdyby většina posádky nepřišla k nějakému nepříjemnému zranění… od oka oslepeného po úderu stěžněm po ruku nebo nohu rozdrcenou mezi bokem lodi a ostrými skalisky útesu. Lepší by snad bylo jejich zpěv nikdy neslyšet. Posádky některých lodí si před začátkem každé plavby nalili vosk do uší, aby je Sirény nemohly přilákat. My se ale těmto dávným bytostem vyhnout nemůžeme. A tak jsme se dnes odpoledne všichni nechali nalákat jejich zpěvem. Ztroskotání našich plavidel se neobešlo bez následků. Někteří oslepli na jedno oko, jiní přišli o ruku či nohu. A s těmito různými omezeními jsme se museli vypořádat s různými pirátskými úkoly. Šplhali po stožáru, stříleli z kanónu, uklízeli podpalubí, kotvili na mělčině a měli hromadu dalších povinností. Nakonec se nám podařilo všechny útrapy způsobené Sirénami zvládnout. Po večeři jsme se sešli na Talentu Castor Campu a shlédli jsme několik zajímavých vystoupení v podání pirátských posádek. S vyhlášením vítězů však náš večer nekončil. Ti starší z nás se vypravili na cestu za Davy Jonesem. A jak se nám to povedlo? To vám povíme zítra.
Fotky zde.
