28. 6. 2024
Po roce je to konečně opět tady! Poslední den školy, vysvědčení, pak zahodit tašku do kouta a hurá na další ročník Castor Campu. Počasí nám vyšlo nádherně, možná bylo i o maličko tepleji, než bychom si představovali. Po druhé hodině jsme se nalodili do autobusu, tam už nám bylo příjemně. Cesta proběhla bez komplikací, bouřka ve Svoru skončila o chvilku dřív, než jsme dorazili, a tak jsme ten kousek od autobusu k táboru šli v příjemně ochlazeném vzduchu. Když jsme dorazili, už na nás opět svítilo sluníčko. Nejdřív jsme se rozdělili do pokojíčků a chatek a pak jsme před večeří měli ještě trochu času na rychlé ochlazení v bazéně. A musíme tedy přiznat, že to bylo ochlazení důkladné, voda se zatím ještě moc neohřála. Po krátkém osvěžení už byl pomalu čas na večeři. Sešli jsme se v jídelně, seznámili jsme se nejen s vedoucími, ale také s táborovým řádem a areálem. Po večeři měli ještě chvilku volna a pak už jsme se všichni sešli na společných hrách. Dovedete si asi představit, jak složité je zapamatovat si tolik nových jmen a obličejů.Ještě než se setmělo, vyrazili ti nejstarší z nás do lesa na dřevo, abychom měli zásobu na táborák. Sotva jsme ale opustili areál tábora, přihodila se velice podivná věc. Na cestě daleko před námi jsme spatřili dvě mužské postavy. Už z dálky bylo jasné, že jsou uprostřed divoké hádky. Raději jsme je jen z bezpečné vzdálenosti v tichosti sledovali. Rozepře mezi muži ovšem gradovala, nakonec se ozvala ostrá rána a jeden z mužů se sesunul k zemi, ten druhý zmizel v lese. Vedoucí se dvěma z nás se vydali muži na pomoc. Předal nám malý papírek a vzkázal, abychom hledali Roberta Langdona. Muži jsme zavolali pomoc a raději jsem se všichni vrátili za mladšími zpět do tábora. Po rychlé večerní hygieně jsme se už vydali do pelíšků a teď už spokojeně spinkáme.
Jen jsme zvědaví, kde budeme po zmíněném muži pátrat. A budeme vůbec pátrat? Uvidíme zítra.
Fotky z prvního dne najdete zde.
