8. 7. 2025
Jak jsme vám řekli už včera, po setmění jsme se sešli s velkým náčelníkem a Kirkem Peathrowem. S obrovským nadšením a plni očekávání jsme se vydali na cestu k náčelníkům, vstříc našemu poslednímu společnému dobrodružství. Cesta byla dlouhá a náročná, ale naše odhodlání bylo mnohem větší než kladené překážky. Nakonec jsme pod rouškou tmy došli na mýtinu. Po levé straně stál náš totem, vpravo jsme tušili obrysy osmi postav. Kirk Peathrow a velký náčelník nám vydali jasný pokyn. Je na čase zkusit všechny přítomné strážící náčelníky uctit a tím konečně otevřít cestu k záchraně indiánského pokladu. Dali jsme se do toho. Skvěle zorganizovaní jsme se vydali k jednotlivým náčelníkům. Pak už jsme pokračovali u všech stejně. Na každém náčelníkovi jsme našli jeho tajný znak, následně jsme symbol, který jsme měli na nápovědě, našli v tajném znaku vedoucího. Tím jsme rozluštili, jak daného náčelníka můžeme poctít a pustili jsme se do toho. Jednomu náčelníkovi jsme museli předvést naše kmenové pokřiky, jiného obestoupit ve specifické formaci, pozdravit indiánským pozdravem a indiánským křikem, dalšího jsme zcela zesláblého museli odnést, jeden z náčelníků od nás chtěl vzácné suroviny, další potřeboval pomoc se ztracenou indiánskou čelenkou. Postupně jsme jednoho za druhým uctili podle jeho představ, každý se pak s hořící pochodní vydal směrem k totemu. Ve chvíli, kdy jsme uctili všech osm náčelníků, oslovil je náš velký náčelník s prosbou k otevření posledních dveří k indiánskému pokladu. V tu chvíli promluvil totem. Z jeho zobáku se rozsvítilo jasné zelené světlo. Šli jsme podél paprsku a na jeho konci jsme to objevili! Truhlu s menší truhličkou uvnitř. Po otevření menší truhličky jsme objevili zářivě červený drahý kámen. A kromě toho i poslední indiánské moudro. Ten největší poklad se podle tohoto moudra skrývá ve znalostech a dovednostech indiánů. A abychom tento poklad zachránili, je naším úkolem veškereé vědomosti a dovednosti šířit dál, aby se nikdy neztratily. A to nám stačilo! Konečně jsme splnili náš úkol. Cesta je cíl, ale v našem případě i samotný cíl stál za to... Rozloučili jsme se s totemem a v doprovodu Kirka a velkého náčelníka jsme se vydali zpět do tábora.A co dál? Ráno nás probudilo zatažené deštivé nebe. Po snídani jsme se kvůli dešti nakonec sešli k promítání pohádkového filmu. Po zhlédnutí jsme si pomalu začali balit a uklízet pokoje. Po obědě jsme si tentokrát skutečně pořádně odpočinuli, část z nás doopravdy zalezla na chvilku do pelíšků, abychom nabrali síly na večerní diskotéku. Pak už jsme si dobalili naše kufry a sešli jsme se na závěrečném nástupu k vyhlášení všech výsledků a vítězů. A jak naše kmeny dopadly? První místo obsadil kmen Letící chřestýš, druhé místo získal kmen Spící kojot, na třetím místě skončil kmen Mlčící jestřáb a poslední místo získali idniáni z kmene Sedící bizon. Všichni jsme si ale za naše snažení zasloužili malé odměny. A protože nám konečně přestalo pršet, vyrazili jsme ještě na jednou výpravu - na výlet na vrch Klíč, na který od začátku pobytu každé ráno po probuzení koukáme. Pak už nás čekala večeře, krátký čas na to, abychom se vymódili, a nakonec jsme vyrazili na závěrečnou diskotéku. A když nás to unavilo, zalezli jsme do pelíšků. Zítra se jen nasnídáme, dobalíme poslední kousky a vydáme se na cestu k autobusu. Sice se už trochu těšíme domů, ale rádi bychom tady ještě pár dnů zůstali. Tak na viděnou zítra.
Fotogalerie zde.
