27. 6. 2025
Jupííí! Je to tady. Poslední den školy, a to tentokrát ještě dřív, než přišel konec června. A naštěstí i letos se na nás už od rána usmívalo sluníčko. Co víc si přát! Když jsme se před druhou hodinou naloďovali do autobusu, byl tak akorát čas na krátkou dešťovou přeháňku. Cesta utekla jako voda, ani jsme si nestihli všechno povyprávět, a už jsme byli ve Svoru. Vyšlápli jsme kopec do tábora, kufry za námi přijely, a pomalu jsme se rozdělili do pokojíčků a chatek. Pak jsme si několikrát zopakovali kruh s našimi jmény a doufáme, že nám aspoň část z nich zůstane v hlavě do zítřka. Když jsme se pak zabydleli a připravili pelíšky na spaní, byl konečně čas na večeři. Dneska jsme měli rajskou omáčku s těstovinami. Po večeři jsme si chvilku odpočinuli, aby nám trochu slehlo, a pak už jsme se sešli všichni společně k úvodním seznámení s pravidly, vedoucími i táborovým areálem. Pak byl chvilku čas na další hry, ale po krátké chvíli nás přerušil příchod muže s indiánskou čelenkou a bubnem, který nás natolik zaujal, že jsme se za ním vydali do lesa. Za zvuku bubnu a indiánského pokřiku jsme přišli k rozdělanému ohni, kolem něj stálo několik dalších indiánů a za nimi se k oblakům tyčil obrovský totem znázorňující orla. Začal nám vyprávět legendu. Vyprávěl o tom, jak kdysi dávno před mnoha generacemi žil na zemi jen jeden kmen, jehož otcem byl sám Velký Manitou. Když ale byli nejvíc spokojení, přišel do jejich kraje mráz a vyhnal je do teplejších míst na jih. Naštěstí tam našli krajinu ještě úrodnější než byla jejich původní domovina. A ačkoliv se rozrostli na desítky různých kmenů, přesto stále všichni sdíleli společná moudra, poklady a tajemství. A aby všechno uchovali pro další generace, dali dohromady ty největí a nejdůležitější skvosty a společně je všechny kmeny ukryly na jedno místo. A aby se k tomu největšímu pokladu dostali jen tehdy, pokud budou všechny kmeny spolupracovat, vytvořili mapu a každý kmen dostal jednu část. Vše po dlouhá léta fungovalo, ale pak přišel bílý muž a vyhnal indiánské kmeny z jejich domoviny. Kmeny ovšem nechtěli, aby tento vzácný poklad nezůstal ve spárech nepřátel. Rozhodli se společně náčelníci všech kmenů, že je na čase poklad vyzvednout. A k tomu potřebují někoho, kdo jim pomůže posbírat všechny části mapy a pak poklad najde. Velký náčelník nám pak představil čtyři náčelníky nových kmenů a následně jsme vyslyšeli hlas totemu, který postupně určil, kdo z nás patří k jakému kmeni. Pak si ještě každý kmen zvolil svoje nové jméno, dostali jsme naše kmenové vybavení a s velkým náčelníkem jsme se rozloučili. My a naši noví náčelníci - kmen Létající chřestýš v čele s náčelnicí Vlčí lunou, Sedící bizon s náčelníkem Řídkým knírem, Spící kojot s náčelnicí Zlatá gazela a kmen Mlčící jestřáb s náčelníkem Zmačkané ucho. Za zvuku bubnu a indiánského pokřiku jsme se vrátili zpět do tábora. A už byl čas se vydat na kutě a nechat si zdát o velkých stádech bizonů, úrodných pláních, divokých koních a přátelských kmenech.Fotky z prvního dne
