1. 7. 2026
Letošní první ráno na Castor Campu bylo zatažené a upršené. Ale náladu nám to nezkazilo. Po snídani jsme se sešli na nástupu a rozdělili jsme se na dopolední program. Zanedlouho už se všichni vydali na první dopolední program. Protože dopoledne déšť výrazně zhoustl, sešli jsme se všichni v táboře trochu dříve, než jsme plánovali. Měli jsme tak alespoň spoustu času na výrobu ochranných předmětů a dokonce jsme si i stihli zahrát nějaké hry. Po obědě jsme měli chvilku volna a pak už jsme se vypravili na místo v lese, odkud budeme večer pozorovat, jestli se zde po sto letech znovu objeví Morana. V bezpečné vzdálenosti jsme si postavili úkryty přesně takové, aby se do nich vešel vždy celý jeden tým. A docela se nám to povedlo, jen se podívejte sami. Když jsme byli s kvalitou našich úkrytů spokojení, vrátili jsme se do tábora a dokončili jsme naše amulety. Po večeři jsme se hodili do gala a vyrazili jsme na první castoráckou diskotéku. Po půl desáté jsme ale museli odhodit taneční oblečky, převlékli jsme se do teplého oblečení a vydali jsme se do lesa do našich bunkrů. Odtud jsme pak sledovali, co se stane. Po chvíli se u ohně objevila postava celá v černém. Bylo jasné, že je to Morana. Pronesla dlouhou kletbu, které jsme jen stěží rozuměli, a pak kolem ní začala běhat a hlaholit další strašidla. Když všechen hluk utichl, téměř neslyšně jsme se vydali zpět do bezpečí tábora. Druhý den zde.
