10. 7. 2026
Včerejší noční výprava pro ukradené sošky byla úspěšná! Moranu jsme v doupěti naštěstí nepotkali, takže jsme nikým nepozorovaní sebrali sošky a vydali jsme se na cestu zpět. Na odchodu jsme se ještě museli vyhnout Moraniným strážcům. Schovávali jsme se před každým svitem jejich baterky a brzy jsme byli zpět v bezpečí tábora.Ráno nás opět probudilo příjemné sluníčko. Dopoledne jsme se vydali na běžný program. Zálesáci stavěli bunkry a hráli lesní hru, na sportu hráli softball a zakončili to bazénem, na tvoření dodělali herbáře a pak se šli taky na chvíli vykoupat. Po obědě a poledním klidu jsme se znovu na chvilku sešli u bazénu, ale nemohli jsme tam lelkovat moc dlouho. Tlačí nás čas, budeme se muset konečně definitivně vypořádat s Moranou. Dnes je na řadě setkání s Bosorkou. Ale dopředu nevíme, co nás čeká. Zatím jsme se vždy setkali se strašidly, která podle popisu patřila mezi zlá stvoření. Bosorka ale vypadá jako poměrně milá a hodná postava. Vyzná se v bylinkách a magických praktikách, když chce, dokáže i člověku pomoci. Tak jsme zvědaví, jak se bude chovat k nám. A zjistili jsme to hned na začátku cesty za Bosorkou. Na prvním stromě bylo následující vyprávění:
Kdysi dávno panoval v tomto lese věčný klid.
Ve stínu prastarých dubů přebývaly jezinky, skřítci, hejkalové, vodníci, rusalky i lesní žínky. Každá z těch bytostí střežila jedno z pradávných kouzel, která po staletí chránila rovnováhu lesa. Dokud jejich magie dýchala, kvetly byliny, studánky zpívaly a koruny stromů šeptaly stará tajemství. Pak však přisla Morana. Přicházela tiše jako ranní mlha. Kradla smích, odvahu i naději. Její dech proměnil léčivé prameny v tiché kaluže, umlčel zpěv stromů a zahalil celý les do chladného stínu. Některé kouzelné bytosti převedla na stranu zla, hodná strašidla se ukryla hluboko v mlhách, kam lidské oči nikdy nedohlédnou. Les nezemřel. Jen usnul pod tíhou dávné kletby a čeká na ty, kdo ho dokážou probudit. Po dlouhá léta sbírala Bosorka - Bába Kořenářka nejvzácnější byliny, tajemné přísady i zapomenuté recepty. Pod měsičním světlem míchala lektvary, pročítala prastaré svitky a znovu a znovu se pokoušela zlomit Moraninu moc. Přesto se jí kouzlo nikdy nepodařilo dokončit. Prastaré proroctví totiž praví: Teprve až se spojí mnoho odvážných s čistým srdcem, až budou ochotni pomoci jeden druhému a společně dokončí zapomenutý rituál, zhasen Moranina moc. Mlhy se rozestoupí, prastarý les znovu procitne a jeho dobří strážci se vrátí domů.
A hned nám bylo jasno. Bosorka nám pomůže. A zdá se nám, že s Bosorky se s postupem věku a přibývajícími roky stala naše známá Bába Kořenářka. A tak jsme se beze strachu vydali lesem po jejích stopách. Cestou jsme museli prokázat nejrůznější znalosti i dovednosti. Bosorka nás vyzkoušela z paměti, postřehu, ze znalosti bylinek, letu na koštěti a mrštnosti. Za každý zvládnutý úkol jsme od ní dostali tajemně vypadající svitky. Recept na tajemný lektvar jsme tentokrát nedostali, ale tušíme, že na Bosorku skutečně nebude potřeba. Po večeři jsme se všichni sešli, abychom zjistili, co jsme od Bosorky získali. Dostali jsme od ní kompletní návod na magický rituál, kterým dokážeme zničit Moranu. Dostali jsme kompletní popis rituálu, nákres, jak poskládat pekelné oblázky, aby měly největší sílu, získali jsme různé předměty, které budeme večer potřebovat, a přesný text zaříkávadel. Všechno jsme si pořádně nastudovali, zaříkávdala jsme se naučili slovo od slova, natrénovali jsme celý postup a těšili jsme se, až se konečně vydáme na závěrečnou výpravu.
Sešli jsme se krátce po setmění a šli jsme tak, jak nám Bosorka poradila. Došli jsme na označené místo. Uprostřed rokle hořel oheň, poblíž stál přístřešek, ze kterého po chvilce vylezla samotná Bosorka. Provedla nás celým magickým rituálem. Poskládali jsme pekelné oblázky, přiřadili jsme získané dary přírody k příslušným živlům, a pak nastal ten významný okamžik. Postupně jsme do plamenů hodili sošky všech strašidel. Jejich magie byla i ve formě sošek natolik silná, že obarvila plamen ohně. Na závěr jsme společně s Bosorkou zopakovali několik zázračných vět a poslali jsme Moranu na věky věků pryč. Morana se nám ještě jednou naposledy ukázala, naposledy zařvala a pak vše utichlo. Po chvíli se začal kouzelný les znovu probouzet. Ozvaly se zvuky stromů, víl, rusalek a dalších lesních bytostí. V lese opět zavládl klid a mír, kouzelný les společně s námi slavil, že jsme Moranu konečně navždy vypudili ze světa. Povedlo se nám to.
Dobrou noc.
Fotky najdete zde.
