7. 7. 2026
Dnešek vypadal konečně nadějně, od rána se občas objevilo sluníčko, bylo trochu tepleji a dokonce občas až trochu dusno. Na sportu dnes trénovali beach-volejbal, zálesáci sbírali bobříky a na tvoření vyráběli zvířátka z kartonů od vajec. Skončili jsme trochu dříve před obědem, abychom ještě stihli nafotit skupinové fotky. Po obědě jsme si chvilku odpočinuli a za tu malou chvilku se počasí opět vrátilo do letošního svorského módu. Naštěstí se ještě před odpoledním nástupem počasí zase trochu umoudřilo. A jedině dobře. Dnes nás totiž čekala výprava za vodníkem. Toho vám snad ani nemusíme představovat. Ale věděli jste, že se vodník může přeměňovat na nejrůznější zvířata? Nejčastěji na sebe bere podobu ryby, koně či žáby. A kde jinde můžeme vodníka potkat než u vody? A tak jsme nejdřív vybrali tu nejrychlejší cestu a zašli jsme k bazénu. Tady na nás čekala hromada vodních hrátek a soubojů, nejlépe to asi vystihnou fotky v dnešní galerii. A ačkoliv jsme si vody užili víc než dost, vodníka jsme nikde ani nezahlédli. Jen tak náhodou jsme ale kousek od bazénu našli osmisměrku a po jejím vyřešení jsme věděli kam dál - máme se vydat k jezeru. A tady už asi ten vodník doopravdy bude. Ještě před večeří jsme přišli k jezeru a doopravdy jsme na stavidle spatřili vodníka přesně takového, jakého si představujete. A tak jsme na výzvědy vyslali nejodvážnějšího vedoucího. Přímo před našimi zraky se stal vodníkovou obětí a vodník si ho bez mrknutí oka uzavřel do svého hrnečku na dušičky. Takhle jsme to ale nemohli nechat! Vybrali jsme jednoho z nás, aby alespoň u vodníka vyzvednul dušičku našeho vedoucího. Třeba přijedeme na nějaký způsob, jak ho ještě zachránit... A vlastně společně s jeho dušičkou v hrníčku jsme získali alespoň recepturu na tajemný vodníkův lektvar.Po večeři jsme se tedy vydali do doupěte Báby kořenářky a pustili jsme se do přípravy dalšího lektvaru. Když jsme pak smíchali lektvary každého z týmů a nechali jsme to vše v doupěti, podařilo se nám zneškodnit vodníka. A nebudete tomu asi věřit, ale tím se nám povedlo zachránit našeho vedoucího, který byl najednou opět mezi námi živými.
Pak už byl nejvyšší čas postavit se do kuchyně Master Chefa a začít vařit. Ačkoliv vybavení kuchyně ani zásobení skladu nebylo stoprocentně špičkové, povedlo se nám všem i v těchto podmínkách vytvořit tříchodové menu plné různých dobrot. Něco se povedlo méně, něco víc, některé chody byly skutečně nadprůměrné. A co jsme pro naši porotu připravili? Předkrmy byly různé variace na obložené bagetky. Nejlepším chodem byla bagetk a s ručně vyšlehaným máslem, které vlastně původně mělo být šlehačkou. Chuť ale byla špičková. Vítězným hlavním chodem byly špagety carbonara. A nejlepším dezertem byly smažené tvarohové koblížky obalené ve skořici. Kromě těchto vátězných chodů naše porota ochutnala lívance, palačinky nebo česnekový naan s indickou omáčkou. Kdo neochutnal, neuvěří, ale skutečně se nám to povedlo nad očekávání všech.
Pak už jsme se po vyčerpávajícím výkonu vydali do pelíšků.
Fotky z osmého dne.
