8. 7. 2019
Desátý den na Castor Campu se trochu ochladilo, a tak jsme už od rána oblékli teplejší oblečení. Deník Indiana Jnese stále nemáme. Jak jen zvládneme dojít zbytek cesty ke Svatému Grálu...?Dopoledne jsme si užili tradiční program a po obědě jsme si chvilku odpočinuli. Pak jsme zjistili, že další osoba, kterou musíme navštívit, je generál Clark.
Po roce, který Indy strávil v Čínském chrám ve společnosti Mistra Shi-Fu, hledal místo, kde bych si trochu přivykl každodenní rutině a náročném režimu. Kroky ho dovedly do vojenské školy v otcově rodném Skotsku. Podle místních se jedná o jednu z nejnáročnějších škol na světě. A to taky Indy brzy poznal na vlastní kůži. Ranní budíček dlouho před východem slunce, jídlo skromné, postele tvrdé, oblečení z látky, která kouše a škrábe při sebemenším pohybu. Zima, bláto, déšť zalézající hluboko do těla. Vydržel tam až do konce výcviku. A poznal zde generála Clarka. Když při výcviku Indy padal fyzickým i psychickým vyčerpáním ke dnu, generál Clark ho chytil a pomohl mu zase na nohy. Když se ale Indymu zdálo, že už má všechno na háku a vojenská drezúra ho nemůže ničím překvapit, srazil ho Clark na kolena. To aby věděl, že pýcha předchází pád. Stokrát Indy generála Clarka proklínal za všechny nástrahy a náročné úkoly, které mu kladl do cesty. Sto a jedenkrát mu děkoval, že tak činí. Protože jedině díky němu absolvoval přísný vojenský výcvik a skutečně se za ty měsíce něco naučil. Zatnout zuby a vydržet. Bojovat. Nevzdávat se. A hlavně vždycky si být vědom toho, že i on je jen člověk, i on chybuje a ani on se nikdy nesmí považovat za všehoschopného.
Když jsme se dozvěděli, že nás čeká část výcviku ve vojenské škole generála Clarka, bylo nám jasné, že nás čeká jeden z nejnáročnějších úkolů. Generál Clark rozhodně nepatří mezi ty, které bychom mohli nějak oklamat. Slzy ho neobměkčí. Křik a nadávky už vůbec ne. Ale jestli padneme na kolena zoufalstvím a vyčerpáním, podpoří nás. Pomůže vám zpět na nohy, odpustí vám vaše nedostatky. A tak jsme tedy šli.
Úkoly byly náročné. Snad ani nejde vyprávět, co všechno nás na místě čekalo. Ale podařilo se nám to! Přesvědčili jsme Clarka, že si další část mapy zasloužíme. Cesta nás vede kolem tábora dál do lesa, směrem k lesnímu jezírku. Ale stále ještě nevíme, kde bude končit.
Po večeři nás ale čekal program z jiného soudku. Ve Svoru se konal první ročník Miss Castor Campu! Každá univerzita do soutěže krásy vyslala děvčata i chlapce, mladší i starší. Fotografie našich soutěžících jistě najdete v albu. Během večer nechyběla volná disciplína ani promenáda v plavkách. Soutěž hodnotili hvězdní porotci, mezi nimiž nechyběla Madonna či Leoš Mareš.
A kdo nakonec přebíral nejvyšší tituly? Vítězů bylo několik. Některé určila porota, některé publikum. Fotografie vítězů najdete v albu.
Po vyhlášení Miss Castor Campu nás ale zaskočil neznámý hlas...
Milí přátelé.
Deník mám u sebe. Moc dobře jste ho teda neschovali. Věděla jsem, že on už je blízko. A že jestli ho u vás najde, je zle. Už jste ho totiž ke Svatému Grálu přivedli moc blízko. A on ho teď zvládne najít sám, jen s informacemi z deníku, bez vaší pomoci. Celou dobu vás sleduje. Ví, co jste zjistili. Udělal si kopii všech částí mapy, které jste získali. Zná vaše obličeje.
Deník jsem ukryla. Ale myslím, že na tom místě nemůže být dlouho. Zjistil, kam jsem se s ním schovala. A ví, že chci pomoct vám i Indymu. A že nechci, aby Svatý Grál našel on a zneužil ho. Jde po mně. Po setmění se vydejte za červeným světlem. Projděte Nekropolí. A na konci snad jeden z vás najde to, co všichni hledáte. Běžte potichu, sami. Skupiny by byly nápadné. Možná vás po cestě budou sledovat jeho poskokové. Buďte opatrní. Pak mějte deník stále na očích.
Poté následoval seznam archeologů, kteří se měli na cestu vypravit. Ostatní šli na kutě.
Co nás na cestě potkalo? A našli jsme vlastně deník?
To vám povíme zase až zítra.
Album najdete zde.
