2. 7. 2016
Včera jsme slíbili krátké hlášení o zápisu z kroniky. Podle kroniky se stalo následující:Kdysi dávno, když ještě lidé žili na hromádce s dobytkem a ani všudypřítomní chrabří rytíři neochránili pocestné před každodenní loupeží a křivdou, se nedaleko svorského panství objevil krvežíznivý rod upírů. V jejich čele stáli hraběnka Konstans a její přítel hrabě Dragutin. To právě oni dva mocný a obávaný rod upírů založili. Před stovkami let se totiž rozhodli, že by společně chtěli žít věčně. A jedinou cestou k věčnosti bylo pití lidské krve.
Konstans s Dragutinem do svých řad postupně přijímali další a další upíry. Vybrali si jednu vesnici, a když už v ní nebylo žádného živáčka, jehož krví by se mohli živit, vydali se zase o kus dál. Po několika vesnicích přišli do svorského panství, kde se jim všem zalíbilo. Nedaleko vsi totiž objevili hrad Milštejn. Hrad byl sice obydlen, ale to Konstans ani Dragutinovi nevadilo. Brzy se z Milštejna stalo obávané sídlo upírů. Konstans s Dragutinem tu strávili několik nádherných let plných upířích hodů a radovánek. Nic ale netrvá věčně. Dragutinovi se přestalo líbit to, co s Konstans a ostatními upíry páchají. Hnusilo se mu, že na úkor své věčnosti přivádí o život další a další nevinné lidi a činí z nich to, co je on sám, tedy upíry. Rozhodl se, že s tím skoncuje a Konstans také přesvědčí. Našel způsob, jak by mohli oba žít věčně, a přesto nepáchat tak hrozné zlo. Jedinou cestou bylo začít pít zvířecí krev.
Hraběnka Konstans však našla zalíbení ve svých lidských obětech. Rázně odmítla Dragutinův návrh a on utekl z Milštejna. K Dragutinovi se připojilo několik dalších upírů, ale většina zůstala po boku hraběnky. Lidská krev byla přece o mnoho chutnější než ta zvířecí!
Dragutin i Konstans se svými přívrženci pak dlouhá léta obývali svorské panství ve vzájemné nenávisti. Nad Konstans a jejími upíry se ale pomalu stahovala mračna. Evropou cloumaly velké výpravy proti upírům. Mezi lovci upírů bylo mnoho jednotlivců, zapojili se ale i celé šlechtické rody. Konstans věděla, že je zle. Jejich počínání a zneužívání nevinných lidí by už brzy mohlo být řádně potrestáno. Dragutin byl však klidný, pitím zvířecí krve nikomu neubližovali. Konstans se tedy rozhodla, že se společně se svým klanem uklidí do ústraní. Plánem bylo prospat toto nepříznivé období a probudit se až za několik set let. Vybrala číslo sedm set. Psal se rok 1316. Co se stane po sedmi stech letech? Probudí se hraběnka Konstans? A kde je vlastně Dragutin? Žije stále v okolí svorského panství?
Po přečtení nám bylo všem jasné, co jsme v noci viděli. Hraběnka Konstans se po sedmi stech letech probudila...
Po snídani jsme se sešli na nástupu a zopakovali si, co jsme se z kroniky dozvěděli. Mimochodem, zapomněli jsme představit naše táborové oddíly, neboli rody šlechticů. Mezi námi jsou Kapounové, Kunhutové, Berkové, Horečtí, Rohanové a Žerotínové. Po nástupu jsme se vydali na dopolední program a následně na oběd. Polední klid někteří z nás využili na zkoumání deníku, který jsme v noci nalezli v hraběnčině rakvi.
Odpoledne jsme dostali vzkaz od Dragutina. Prosil nás, abychom mu pomohli při zničení hraběnky a celého jejího rodu. On sám má o hraběnce mnoho informací, ale bohužel je příliš slabý na to, aby ji sám přemohl. Prosil nás, abychom pro něj sehnali zvířecí krev. Pokud se nám to podaří, on sám nám při zničení upírské hraběnky pomůže.
Po odpoledních hrách jsme se ještě zaměřili na deník. Ti, kteří jej stihli přes den přečíst, nám všem vyprávěli, o čem hraběnka píše.
Zkrácený příběh Konstans je následující: Konstans se setkala s Dragutinem a zamilovali se do sebe. V té době ještě byli obyčejní smrtelníci. Po několika společných měsících začali toužit po věčném životě, lákala je nesmrtelnost. Dragutin nakonec zjistil, jak to zařídí - musí začít pít lidskou krev, stát se upíry. Postupně do svého upírského rodu přiváděli další a další přívržence. Putovali krajem z vesnice do vesnice, až se nakonec usadili ve svorském panství na hradu Milštejn. Zde se seznámili s Beatrice, smrtelnicí, která se brzy stala hraběnčinou nejlepší přítelkyní a dobrou rádkyní. Po několika letech však idylka na Milštejnu skončila. Dragutin se rozhodl, že dál nebude pít lidskou krev, nechtěl už páchat zlo. Rozhodl se, že začne pít zvířecí krev. Chtěl, aby se k němu připojila Konstans, ale ta to rázně odmítla. Dragutin tedy odešel z Milštejna a usídlil se v jiné části svorského panství. Po několika dalších letech se na hraběnčin rod sneslo další neštěstí. Okolo svorského panství se začali rojit šlechtické rody, které se vydaly na hon proti upírům. Hraběnka se začala obávat o jejich společnou budoucnost. Začala hledat v knihách, jak by se šlechticům mohli vyhnout. Nakonec vymyslela, že by celý rod mohl usnout na několik set let a probudit se v bezpečném období. Tento nápad projednala se svou přítelkyní Beatrice. Ta ale s plánem nesouhlasila. Navrhla hraběnce, aby se přidala k Dragutinovi a začala pít zvířecí krev. Konstans to ale rázně zamítla. Beatrice utekla před hraběnčiným hněvem z Milštejna. Nakonec Konstans dovedla svůj plán do konce. Přichystala pro všechny své upíry tajný lektvar. Díky němu všichni usnuli na sedm set let. Ke sladkému spánku se odebrali 1. července 1316.
Mimochodem, hraběnka ještě v deníku zmiňuje, že svou duši rozdělila do několika viteálů. Jedině tak mohla zajistit svou nesmrtelnost. Pouze při zničení všech viteálů může dojít ke zničení hraběnky.
Po odpoledním programu jsme se vydali na večeři a pak jsme měli chvilku volna. Protože celý den pršelo a byli jsme vevnitř, užili jsme si ještě před večerkou chvilku na čerstvém vzduchu. Zahráli jsme si několik her a po druhé večeři jsme se vydali do sprch a následně do postele. Mimochodem... odpoledne nás napadlo, že zvířecí krev pro Dragutina bychom mohli sehnat u řezníka. Uvidíme, jestli se to povede.
Teď už přejeme dobrou noc.
Fotografie ze dneška zde.
